Co je štěstí

Obrázek uživatele DMDU

http://Avenna.cz uvádí: "

Jak je to ve skutečnosti se štěstím?

Většina lidí si myslí, že cílem jejich života je mít štěstí.
Tito lidé si však neuvědomují, jak zásadní je tento jejich omyl.

Proč? Protože si začnou představovat a určovat, co je pro ně štěstí a pak to štěstí začnou následně i hledat.

Pod pojmem štěstí si každý představuje něco jiného:

  • někdo vidí štěstí v tom, že začne cestovat, aby tam našel štěstí
  • někdo jiný začne hodně pracovat, aby měl hodně peněz a tím si dopřál vše, co chce
  • jiný si určil podobu štěstí v cestování
  • někdo v zábavách
  • někdo hledá a považuje za štěstí mít drahé auto
  • někdo si představuje hodně štěstí v tom, že najde hezkého partnera
  • nebo také někdo vidí štěstí mít hezký byt, či velký dům
  • štěstí pro bezdětné je mít děti, pro nemocné mít zdraví
  • atd.

Existuje vůbec štěstí?

Jenomže všichni tito lidé, když obdrží tato vysněná štěstí, projdou zklamáním a pocitem nenaplněnosti.

V životě to dopadne tak, že většinou tito lidé najdou to, co hledají. Např. ten, kdo snil o drahém autě, bude vlastnit kýžené drahé auto, opuštěný nalezne vysněného partnera, bezdětní budou mít vymodlené dítě, ten, kdo neměl vlastní střechu nad hlavou, bude mít vlastní domov.

Všichni tito lidé následně procházejí zvláštním pocitem, kdy jsou udivenými, smutnými a už vůbec ne naplněnými pocitem štěstí, i když to jimi hledané údajné štěstí našli.

Tito lidé najednou zažívají pocit, který je jiný oproti tomu, co si představovali. Zažívají pocit, který nemá takovou intenzitu, jakou očekávali.

Z tohoto rozpačitého pocitu je napadnou dvě nejčastější východiska - řešení:

  • pomyslí si, že někde udělali chybu
  • napadne je myšlenka, že si zvolili špatný cíl.

Obě tato řešení je ovšem donutí začít štěstí hledat znovu a to někde jinde, anebo je donutí vzdát to a už nic nehledat, a to s pocitem zrady, že vlastně žádné štěstí není.

Časem stejně všichni lidé přestanou hledat štěstí se závěrem, že ono štěstí vlastně neexistuje. Tento závěr je uvrhne v pocit znechucenosti, v otupělosti, v odpor nebo také v lhostejnost.

Žádné jiné řešení tito lidé, kteří hledají štěstí, nemohou najít.

Proč? Protože žádné štěstí ve skutečnosti neexistuje.

Pocit být šťastný

Tito lidé hledají něco, co nemohou nikdy najít.

Ono údajné štěstí je ve skutečností pouze příznivá shoda okolností, příznivé podmínky, není ovšem cílem, smyslem života.

Ve skutečnosti je ono údajné štěstí pouze dovolením takové příznivé shody okolností, která může člověka dovést k pocitům být šťastný.

Ten, kdo má štěstí, není vždy šťastný.

Tudíž, z toho vyplývá, že smyslem života nemá být a ani není hledat a mít štěstí. Cílem a smyslem života všech lidí má být hledat, najít a prožívat pocit být šťastný.

Pouze, když si toto člověk uvědomí, zjistí, že už nemá hledat štěstí, ztělesňované různými způsoby, ale pocit být šťastný.

Tím, že si člověk uvědomí, že má hledat pocit být šťastný a ne různě materializované štěstí, otočí se směr jeho hledání. Člověk si tímto uvědomí, že má hledat něco jiného než materiální statky, než pochybné pomíjivé hodnoty. Uvědomí si, že má hledat něco, co je pravé a ne pomíjivé, něco, co nestárne, nepodléhá zubu času, co člověku nikdo nemůže vzít a ani ukrást - pocit být šťastný.

Soudnost

Ten, kdo pokouší štěstí, totiž v sobě potlačuje a přestává vnímat nesmírně důležitou vlastnost - soudnost. Protože víra, že kdokoli, kdo se o to pokusí, může mít štěstí, navnaďuje člověka, který v toto věří, štěstí zkoušet a nárokovat si na něj, bez vnitřní soudnosti, zda si to údajné štěstí onen člověk zaslouží.

Tato víra ve štěstí neučí člověka bilancovat svoje činy, ale navádí člověka k tomu, aby ztrácel soudnost - schopnost se posuzovat. V tomto případě schopnost posuzovat svoje činy, kterými by si vysloužil určitou příznivou okolnost. Okolnost, která by mu mohla umožnit zažít smysl života - pocit být šťastný.

Jeden z dalších Vyšších zákonů říká, že pocit být šťastný přichází naprosto řízeně a za přesně stanovených spravedlivých okolností a zákonitostí.

Proto člověk nemá usilovat o něco, co si vzhledem ke svým činům nezaslouží.

Mezi zákonitostí pocitu být šťastný patří například to, že šťastný může být jenom ten, kdo má čisté svědomí.

Tudíž platí, že kdo hledá štěstí a má i údajné štěstí (příznivou shodu okolností), ale nemá čisté svědomí, nemůže být doopravdy šťastný.

Ať si tedy každý určí, zda se vydá hledat štěstí, či pocit být šťastný a podle toho si zvolí svůj cíl a svoji životní cestu..."

Tags: 

Sdílejte!