Pravá láska 2

Obrázek uživatele DMDU

http://www.skola-zdravi.cz (Avenna) uvádí: "

Předchozí část článku.

Stejně tak projdou přesně danými zážitky lidé, kteří si pod pojmem pravé lásky představují v dobré víře jiné než skutečné podoby pravé lásky: obětování se, sobeckost, opečovávání druhého, hýčkání, nebo požívání výsad.

Lidé svojí odpovědí na naši anketní otázku podmiňují nejen zážitky své nejbližší budoucnosti, ale také, aniž by si to uvědomovali, i smysl svého života a svůj životní cíl.

Varianta odpovědi v anketě:
Ano, věřím v pravou lásku.

Lidem, kteří odpověděli, že věří v pravou lásku, se děje následující:

Tito lidé procházejí tím, že se učí vnímat, co to skutečná láska je.

Hodně se trápí, prožívají zklamání, hádky, zrady, trápení, muka z opětované i neopětované lásky, radosti, smutky.

Jejich život je "bouří", provází je emoční zvraty.

Nemají nouzi o prožívání obou pólů: i příjemných i nepříjemných. A díky těmto pólům se učí tomu, co je součástí skutečné lásky a co už do pravé lásky nepatří.

Na rozdíl od všech ostatních níže uvedených skupin lidí (nevěřících či už nevěřících v pravou lásku) tito lidé věřící v pravou lásku mají období příjemného pólu delší než prožívání nepříjemného pólu.

Když budou tito lidé na sklonku svého života a pořád si ponechají tuto svojí víru v pravou lásku, tak dokáží krásně popsat to, jak by měla pravá, skutečná láska vypadat. Tu pravou lásku, resp. její některé podoby, i skutečně prožijí v různé míře a v různé intenzitě.

U této skupiny lidí dochází k tomu, že tito lidé podobu pravé lásky neumí udržet vědomě a trvale.

Důležité je však, že tito lidé o tuto lásku právě proto, že v ní skutečně věří, ještě usilují a tomu podřizují svůj život.

Pro tyto lidi nemá význam materiálno, nemovitosti, peníze, kariéra, postavení, cesty, úspěch, pohodlí.

Pro ně má největší význam právě láska.

Ve své víře v pravou lásku dokáží tito lidé dělat i věci, které nejsou správné: pouštějí se do vztahů, o kterých si myslí, že jsou ty pravé, i přesto, že je dotyčný člověk zadán.

Nebo se dokáží díky své víře v pravou lásku se až obětovat: čekat, až se ten druhý rozvede, změní, až začne pomáhat, být citlivější, až se začne dotýkat, až se zlepší, až vyjde z vězení, až se uzdraví, až přestane pít, brát drogy, podvádět, lhát atd.

Tito lidé díky víře v pravou lásku dokáží čekat až ...

A díky víře v "až" mají neuvěřitelnou sílu překonávat bolest, zklamání, sílu zvednout se a jít, sílu znovu uvěřit.

Tito lidé se dokáží spontánně smát, ale i plakat.

Pracují na sobě, aby si je někdo mohl vážit. Nespokojí se s tím, že už jsou ze školy, že se už nemusí učit, ale nadále jsou činorodými. Věnují se různým činnostem i po své práci.

Mají (někdy nesprávné) svoje koníčky, svoje záliby.

Třeba nesprávným koníčkem je: starat se o druhé, směřovat své koníčky či záliby jenom pro blaho druhých.

Není jim zatěžko zříci se pohodlí.

I přes to, že se tito lidé někdy hodně trápí, tak tito lidé převážnou většinu svého života jsou alespoň chvílemi šťastnými. Už jenom proto, že se umí smát i plakat, už jenom proto, že prožívají své city a usilují o dosažení souznění, které občas díky své trpělivosti, ochotě, neúnavnosti skutečně na chvíli dosáhnou.

Lidé věřící v pravou lásku mají plamínky v očích...

Varianta odpovědi v anketě:
Ano, věřím v pravou lásku, ale už jenom málo.

Lidem, kteří odpověděli, že věří v pravou lásku, ale už jenom málo, se děje toto:

Tito lidé procházejí dvěma obdobími, které trvají různě dlouho. Procházejí obdobím příjemna, která trvá podstatně kratší dobu, než období nepříjemna, které se prohlubuje a zintensivňuje.

Tito lidé už jenom čekají, zda tedy ta pravá láska přijde či ne a sami aktivně lásku už nehledají. Stávají se pasivními: sami už nevymýšlí aktivity, příležitosti, jak lásku najít, nepracují na sobě.

V jejich životě ztrácí "až" smysl a začíná nabírat na intenzitě spíše slovíčko: "už", se slovy "ne tolik ..."

Začínají se zanedbávat, přestávají pečovat o sebe. Pokud o sebe pečují, tak ne proto, aby byli přitažlivými, ale třeba proto, aby je lidé nepomluvili, aby neztratili práci či svoji pozici. Určitě však nepečují o sebe proto, aby se líbili (sobě či ostatním).

Tito lidé se navenek poznají i podle toho, že mluví o sobě více, že se málo ptají, věnují málo pozornosti ostatním, více se soustřeďují na sebe, málo se zajímají o ostatní, málo si všímají lidí kolem sebe, nesoustředí se na práci, jsou nepozornými, zapomínají na výročí, na své sliby, začínají být nedochvilnými, zanedbávají svůj zevnějšek nebo se mu věnují příliš, málo se smějí nebo hodně, ale neupřímně, začínají být nedůvěřivými, stahují se do sebe.

Začínají hledat náhradu za svou víru v pravou lásku: začínají věřit na peníze, či jídlo, věci (oblečení, auto, dům), cítí neklid, jsou nestálí.

Ještě se druží, ale už málo.

Přestávají zvládat nepohodlí, chtějí svoje jistoty. Vytváří si svoje rituály, které neradi opouštějí.

Vidina dobrodružství (event. potkání pravé lásky), už pro ně neznamená téměř nic. Nechce se jim na dovolené, když už tedy na tu dovolenou ano, tak hůře na nová místa, nemají tolik rádi změny.

Stávají se z nich morousové, robotkové, negativisté, konzervativní lidé se zlozvyky, které si obhajují, nebo u kterých zlehčují jejich negativní dopady (ale ještě občas se jim zlozvyků chce a povede se zbavit).

Plamínky v jejich očích nejsou - změnily se v jiskřičky. Ale ještě občas i z těch jiskřiček vznikají plamínky, ale už na kratičkou dobu a nevydrží jim to dlouho.

Tito lidé mírně zestárnou v okamžiku, kdy přestanou tolik věřit v pravou lásku…"

Tags: 

Sdílejte!