Pohoda 1.

Obrázek uživatele DMDU

Je jistě hezké "být v pohodě" - ale je skutečně v pohodě ten kdo to tvrdí? http://Avenna.cz uvádí: "

Pohoda 1.

V tomto článku bych chtěla vysvětlit, co s člověkem dělá slovo, které v poslední době více a více slyším, a to zejména z úst dětí a mládeže. Kupodivu ho však používají i dospělí lidé.
Tím slovem je slovo "pohoda".

Tímto slovem lidé poslední dobou naprosto plýtvají a říkají ho i tehdy, když daná situace nemá s pohodou vůbec nic společného.

Lidé si totiž myslí, že když slovem "pohoda" označí jakoukoli nepohodu, tak ta nepohoda jednoduše zmizí. Nebo tím také dávají najevo, že jsou v pohodě - nad věcí, že se jich jen tak něco nedotkne.

Slovo "pohoda" coby zaklínadlo

Lidé říkají slovo pohoda v různých situacích jako zaklínadlo, které navenek i uvnitř zažene nepohodu a navodí pohodu.

Ve skutečnosti se však děje něco úplně jiného. Když člověk toto slovo používá i tehdy, když vůbec neodpovídá skutečnosti, tak si tímto slovem v sobě způsobuje zkrat.

Slovo pohoda totiž v člověku umrtvuje potřebu řešit to, co by se ve skutečnosti řešit mělo.

Kdyby člověk nazýval věci pravými jmény, tak by slovo pohoda nemohl tak často používat, protože pohoda je vzácným duševním stavem a označuje kladný výsledek aktivity člověka.

Mám potřebu zde zdůraznit, že pohoda je výsledkem aktivity a ne pasivity. Je to duševní stav, který člověk dosáhne pouze za cenu, že nebude pasivním. Je to odměna za vzniklé úsilí, a to nejen za fyzické úsilí.

Pohoda vzniká pouze tehdy, když člověk aktivně řeší i vyřeší nepohodu.

Pohoda vzniká teprve tehdy, když je člověk ochoten pojmenovat a vyřešit veškeré stavy nepohody, které najde: když řeší a vyřeší, co se mu nelíbí, co mu nesedí, co ho bolí, co ho trápí, co ho zraňuje, co se ho dotklo, co ho kde tlačí.

Není jednoduché otvírat takovéto věci. Ale když je člověk ochoten je vyřešit a něco pro to udělá, tak vždy dosáhne výsledku - pohody.

Stav pohody není závislý na tom, zda tu nepohodu chtějí řešit i ostatní. Stačí, když člověk, který je v nepohodě, sám za sebe udělá vše,  aby tu nepohodu vyřešil.

Jenomže toto lidé neznají. Lidé si myslí, že na to, aby byli opravdu v pohodě, je zapotřebí, aby jim někdo uznal jejich bolesti, trápení, křivdy a zároveň jim je dotyčný pomohl vyřešit.

Lidé si myslí, že když jim ostatní z nepohody nepomůžou, tak té pohody nikdy nedosáhnou. A v domnění, že jsou při řešení nepohody odkázáni na jiného, raději neotvírají svůj stav nepohody vůbec. Protože se bojí, že otevřou něco, co je bolí, a že stejně tu svoji bolest nevyřeší - že jim v té jejich nepohodě nikdo nepomůže.

V tomto omylu setrvávají a proto raději nic neotvírají a ani nic neřeší. Setrvávají ve stavu nepohody, který nedávají najevo. Přitom by si ze stavu nepohody uměli pomoci pouze sami.

Jelikož lidé nechtějí dávat najevo stav nepohody - stav, kdy je něco tíží - raději navozují stav, že jsou v pohodě. V tomto případě se jedná zejména o lidi, kteří se bojí tento stav řešit z jakéhokoli důvodu.

Násilné umrtvení se člověka

Přitom ve skutečnosti si tito lidé v nepohodě namlouvají, že je vše v pohodě. Takovíto lidé pak již nemají potřebu cokoli řešit. Proč? Protože se uměle umrtvili.

Jejich mozek ze začátku nepohody vykazuje nepohodu a dává člověku na vědomí upozornění: "stav nepohody" a probouzí v člověku potřebu řešit tento stav. Takový člověk však na toto upozornění zareaguje: "no to teda ne, nechci nepohodu" a nepohodu potlačí zvláštním způsobem - mozku zašle příkaz "nic neřešit a označit nepohodu slovem pohoda". Tudíž mozek přejmenuje stav skutečné nepohody na pohodu.

Tímto počinem však člověk v sobě zastaví jakékoli potřeby tento stav nepohody řešit. A to i když mozek vykazuje, že tato pohoda nesplňuje atributy pravé pohody.

Mozek se však řídí tím, co člověk řekl. Tudíž neřeší stav nepohody, vypne procesy řešící tuto nepohodu a zapne procesy pro stav pohody - užívání si tohoto stavu.

Člověk si však stejně tento stav nepohody, který označil pohodou, doopravdy neužívá. Takový člověk na jedné straně nechce nepohodu řešit, ale na druhé straně i přesto, že si namlouvá, že je to vlastně pohoda, si tu domnělou pohodu neužívá.

Takový stav se mu nelíbí a tak začne dávat mozku protichůdné příkazy: z nepohody udělej pohodu, ale tu pohodu si nechci užívat. Mozku pak nezbývá nic jiného, než se umrtvit - ani si neužívat, ani neřešit.

Takový umrtvený člověk pak cítí zdánlivou krátkou úlevu. Tato úleva však ve skutečnosti není pravou úlevou přicházející jako výsledek pohody. Ve skutečnosti je tato úleva prázdnotou.

Člověk tuto prázdnotu cítí, ale neuvědomuje si, že tato prázdnota je výsledkem jeho vlastního přičinění. Snaží se tuto prázdnotu něčím vyplnit. A tak vyhledává činnosti, které mu jakkoli zaplní tuto prázdnotu - kamarády, televizi, práci, alkohol, sex, drogy či cokoli, co by navodilo stav uspokojení.

Ve skutečnosti se této prázdnoty člověk nezbaví do té doby, dokud nedohledá důvod, odkud ta prázdnota pramení - že pramení z nepohody, kterou člověk nechtěl vnímat.

Dokud člověk nedohledá prázdnotu a dokud ji nevyřeší, do té doby ho ta prázdnota bude provázet. Ta jeho domnělá pohoda ho bude ubíjet.

Takovémuto člověku nezbude stejně nic jiného, než se postavit nepohodě tváří v tvář a začít ji řešit.

Neexistuje jiná cesta, jak se zbavit nepohody, než ji řešit. Dokud toto člověk nepochopí a bude hledat jiný způsob obcházení nepohody, tak do té doby bude jako v začarovaném kruhu.

Každá nepohoda má jediné správné řešení. Je nádherné vědět, že vůbec má řešení. Ale toto si lidé neuvědomují a tudíž se podle toho nechovají. Vyhýbají se řešení nepohody, protože nevěří, že mají na to, aby dokázali vyřešit jakoukoli nepohodu."

Více viz pokračování článku.

Tags: 

Sdílejte!