Mýty o osobnosti 6

Obrázek uživatele DMDU

http://www.skola-zdravi.cz (Avenna) uvádí: "

Předchozí část článku...

Sangvinik příliš mluví, je rozvláčný a často přehání.

Toto jsou typické známky lidí, kteří ve svém dětství prošli samotou, znevažováním, ponižováním, se kterými si nikdo pořádně v jejich dětství nepovídal a kteří byli v dětství hodně sami.

Lidé, kteří příliš mluví, se snaží určitým způsobem zaujmout, ale hlavně tímto dávají najevo potřebu se dělit. Přílišná mluva je totiž vždy známkou sdílnosti, ochoty se dělit. A samozřejmě, že tato ochota dělit se je v tomto případě v přehnané míře.

Přílišná mluva je stejně nesprávná jako mlčení a málomluvnost.

Je na každém člověku, co mu je bližší, ale schopnost příliš mluvit má v sobě každý, nejen sangvinik, stejně jako schopnost být stručným.

Lidé, kteří se chtějí dostat z obou extrémů, si mají uvědomit, že by neměli být ani rozvláčnými, ani stručnými, ale měli by být výstižnými.

Když si člověk v duchu řekne, že chce být výstižným, tak bude někdy stručným, někdy rozvláčným, ale vždy to bude namístě. A nebude mít v životě potřebu přehnaně zdůrazňovat ani zlehčovat jakékoli informace a budou si ho lidé vážit.

Přehnaná a přílišná mluva i rozvláčnost nejsou ničím jiným než zlozvyky.

A od každého zlozvyku, tedy i od stručné či přílišné mluvy, se dá odnaučit, když člověk chce.

Po mnoha letech si obvykle sangvinici uvědomí, že mnoho mluví a pak bohužel jdou do jiného extrému, že přestanou mluvit a propadají depresím.

Sangvinik je málo vnímavý k ostatním, přehnaně se zaobírá sám sebou, je egocentrický.

Ve skutečnosti sangvinik není málo vnímavý, ba naopak. Hodně se zabývá ostatními lidmi a i když to tak nevypadá, hodně se podřizuje ostatním.

To, že chce upoutat pozornost, dělá proto, že nemá rád, když je někde ticho, nebo když je tísnivá atmosféra. Proto víc mluví a zdánlivě mluví o sobě víc.

Sangvinik ve skutečnosti mluví o sobě více, protože nechce jít do nitra ostatních lidí. Je příliš slušným na to, aby se vyptával ostatních lidí. Domnívá se totiž, že vyptávání se je vlezlostí a nerozlišuje, kde končí opravdový zájem a kde vlezlost.

A právě díky své ohleduplnosti se raději neptá ostatních, ale mluví o sobě. To, co tedy navenek to vypadá jako egocentričnost, je ve skutečnosti nepřiměřená ohleduplnost.

Sangvinik neumí naslouchat a nemá zájem o ostatní, nepamatuje si přesně jména.

Toto je opět nesprávný mýtus. I údajný sangvinik umí naslouchat. Ve skutečnosti však, když někdo mluví o nepříjemných věcech, tak nezná, jak napomoci tomu člověku napomoci a nechce jitřit jeho rány a proto raději mlčí. Nejedná se však o nezájem, ale opět o ohleduplnost i zároveň o nedůvěru v sebe sama.

Proč nedůvěru? Protože takovýto člověk si nevěří, že umí pomoci, že umí poradit, nevěří si, že jsou jeho slova něco platné.

Pokud sangvinik zapomíná jména, tak je to proto, že vnitřně dává lidem jména jiná, protože vnitřně cítí lidi kolem sebe jinak. Dává jim jména, která jsou jiná, více citlivá, více ohleduplná."

Více viz další část článku.

Tags: 

Sdílejte!