Mýty o osobnosti 3

Obrázek uživatele DMDU

http://www.skola-zdravi.cz (Avenna) uvádí: "

Předchozí část článku...

Sangvinik má vrozený smysl pro dramatičnost a může být vynikajícím hercem.

Psychologie zachází se slovním zvratem "vrozený smysl" neopatrně a nerozvážně a hlavně neopodstatněně.

Pojem "vrozený smysl" v podobě, v jaké ho psychologové prezentují, neexistuje. V běžném životě totiž máme všichni na všechno vrozený smysl, a to bez ohledu, zda patříme do údajné skupiny "sangviniků, choleriků, melancholiků či flegmatiků".

Všichni máme vrozený smysl pro čest (i když to tak běžně v životě nevypadá), pro humor, pro dochvilnost, pro zodpovědnost, pro upřímnost, pro čistotu, pro pořádek a mnoho dalších smyslů, do kterých patří i smysl pro dramatičnost. I ten je pro každého vrozený. Ovšem, záleží jenom na tom, zda nám okolnosti umožnily ten který smysl uplatnit ve svém životě.

Dramatičnost je interpretace citů.

V začátcích života, ihned po narození, je každé dítě citové a umí interpretovat své city. Ale pokud má dítě vychovatele, který je přísný (bez ohledu na to, do jaké údajné skupiny vychovatel patří - zkrátka, pokud je přísným), tak dítě dokáže ovlivnit natolik, že z dramatičnosti, z vnějšího interpretování citů, zůstane jenom torzo a někdy ani to ne.

Ze spontánního, tedy z dramatického dítěte se může díky přísnosti stát citově neprojevující se dítě. Přísnost může odradit dítě, aby dávalo najevo dramatičnost, aby navenek interpretovalo spontánně city i pocity.

Zde chci vysvětlit, proč uvádím slovo může ve spojitosti, že přísnost může odradit dítě od interpretace. V životě totiž moc záleží na tom, jak se dítě k přísnosti svých vychovatelů postaví.

Zda vliv přísnosti zpracuje správně, tak zůstane nepoznamenaným a nadále bude spontánní a bude projevovat i dramatičnost.

Pokud dítě vliv přísnosti zpracuje nesprávně, tak zůstane poznamenaným do té doby, dokud nepřehodnotí dopady přísnosti na sebe. Neztratí však schopnost pro dramatičnost, jenom ji přestane používat.

Ještě chci podotknout, že nejen přísnost může odradit a poznamenat dítě (ale i dospělého) od interpretace svých citů či pocitů. Odradit ho může ale i lhostejnost či tolerance, výsměch či jiné znevážení dramatických projevů dítěte.

Nádherné a osvobozující je to, že k ortelu, který nás ohledně smyslů poznamenal, se můžeme kdykoli vrátit a můžeme ho přehodnotit. Toto přehodnocení bude mít samozřejmě vliv i na naše projevy chování, na naše slova i myšlenky.

Tudíž i lidé, kteří nejsou navenek dramatičtí, neinterpretují city, mohou ve svých myšlenkách dohledat, proč nejsou dramatičtí, kdo je poznamenal - ovlivnil a odradil. Následně po přehodnocení tohoto poznamenání mohou v sobě objevit smysl pro dramatičnost (ale i další, dosud nepoužívané smysly).

Je moc důležité si uvědomit, že i když nám někdo tvrdí, že nemáme nějaký vrozený smysl pro něco, tak to není pravda. Všichni máme dané vrozené smysly naprosto ve stejné míře. To, že se někdo chová, jakoby určitý smysl v sobě neměl, neznamená, že ho v sobě opravdu nemá. Znamená to pouze to, že ho nepoužívá.

Ve skutečnosti i ten největší nepořádník v sobě má smysl pro pořádek, jenom ho z různých důvodů nepoužívá. A toto platí pro všechny smysly, které mají lidé různě po světě. Jakmile projeví jediný člověk na světě určitý smysl, tak ho mají i ostatní - jenom ho nevyužívají či nepoužívají, protože třeba neznají, že ho v sobě mají. I ten největší flegmatik má v sobě smysl pro dramatičnost, jenom ho nechce použít. To, že někdo neměl podmínky si tyto smysly uvědomit, objevit a používat neznamená, že je v sobě nemá.

Právě výrok: "nemáš smysl pro...", nebo ortel psychologů "nemáš vrozený smysl pro..." nesmírně poznamenává lidi. Tento výrok je ve skutečnosti ortelem, který vynáší jeden člověk nad druhým. A i když tento ortel je ve skutečností lží, tak této lži většina lidí věří, přijímají jej a pak následně mu podřizují svoje chování, slova, myšlenky, zkrátka veškeré aktivity a činy.

Zažila jsem nejednou ve své praxi osvobozující pláč člověka, který léta věřil, že nemá smysl pro určitou věc, kdy se cítil jako odsouzenec, který s tím ortelem: "nemáš smysl pro zodpovědnost, rodinu, humor..." nemůže nic dělat. Plakal tehdy, kdy se díky konzultaci dozvěděl, že tento ortel není pravdou.

Pocit, který zažívají lidé, když se dozví, že v sobě tento smysl nosí, jenom ho nepoužívali, protože si ho buď neuvědomovali, nebo mu nevěřili, je opravdu naprosto úžasný a přináší člověku obrovskou úlevu. Nepřináší jenom úlevu, ale i možnosti si na základě onoho smyslu změnit v dané oblasti svoje činy, myšlení, slova, chování. Zkrátka, přináší možnosti změnit si život, samozřejmě k lepšímu a ke kvalitě. Protože už nikdo nebude zatracovat sebe či druhého člověka ortelem "ty to v sobě nemáš..."

Sangvinik má naivní povahu a i v dospělosti si zachovává dětskou prostotu.

Měla bych se nejprve zastavit u slova naivní. Mnoho lidí nevnímá hloubku tohoto slova.

Toto je zvlášť citlivá kapitola v životě každého člověka, aniž by si to lidé uvědomovali.

Nedávno jsme o tom přednášely našim studentům v ročníku Zdravé duše. Když jsme otevřely tuto kapitolu, v očích všech studentů byl patrný hluboký smutek. Bylo to moc dojemné se na ně při tomto otvírání dívat a vidět, jak se jim připomnělo něco, co pečlivě uvnitř v sobě léta zavrhovali. Byl to hluboký zážitek, který jim připomněl jakými byli.

I zde tuto kapitolu alespoň v krátkosti otevřu. Nikomu to však nechci vnucovat. Je na každém, co a kolik si z toho vezme.

Slovo "naivní" je v dnešní sobě hodně znevažované slovo.

Slovo "naivní" by ve skutečnosti šlo přiměřit ke slovu nevinný, čistý, bezelstný...

Když jsme byli dětmi, tak jsme měli představy o světě, které byly čisté:

  • paní učitelka je vzorem moudrosti a hodnotí děti podle toho, co umí
  • maminka a tatínek nikdy nelžou a všechno znají
  • pan policajt chrání všechny poctivé lidi a nikdy neporušuje zákon
  • pan doktor nezištně (tj. bez úplatku) a rád pomáhá z nemoci všem lidem bez jakéhokoli rozdílu
  • pan soudce je vzorem ctnosti pravdomluvnosti a spravedlivosti
  • pan stavitel staví bezchybně domy
  • elektrikář, plynař, malíř umí svoje řemeslo a dělají ho pořádně
  • sousedi si pomáhají a jsou jako rodina atd.

Každé dítě má čisté představy o světě. Pro něho je svět místem, kde se nelže, nepodvádí, nepomlouvá, kde se lidé mají navzájem rádi, neubližují si ani slovem, ani činy...

Ostatními dospělými je takovéto dítě označováno ponižující nálepkou, že je naivní.

Ve skutečnosti mají pravdu toto dítě je naivní. Je čisté, slušné, bezelstné, pravdomluvné, upřímné. Naivita není hloupostí.

Ale dospělí, když říkají o někom, že je naivní, tak ve skutečnosti tímto vyjádřením myslí, že to dítě je hloupé.

Dítě ze začátku toto vyjádření nechápe. Brzy však ve svém životě přejde obdobím, kdy začne chápat, že si svými čistými představami nevystačí. Zjišťuje totiž, že:

  • paní učitelka nadržuje určitým spolužákům a preferuje je před ostatními
  • maminka i tatínek dokáží lhát
  • i páni policajti ve všem nedodržují zákon
  • mezi lékaři jsou i tací, kteří dělají mezi pacienty rozdíly
  • páni soudcové nejsou pravdomluvní a spravedliví
  • stavitelé jsou schopni ošidit materiál při stavbě domu jenom proto, aby na tom ještě více vydělali
  • ne každý řemeslník umí dobře své řemeslo
  • sousedi si často závidí, pomlouvají se a nechovají se k sobě jako rodina atd.

Časem toto čisté dítě přichází na to, že i další představy o životě se nenaplnily. Je to bolestné zjištění a každé dítě chce něco udělat se svojí bolestí, chce se jí zbavit. A tehdy se dítě začne vzdávat svých čistých, naivních představ.

Nejhorší věta, kterou dítě či člověk pronáší smrtelně vážně, je věta: "Už nikdy nebudu naivní (v té dané oblasti). Nebo si řeknou: "Už nebudu bl-blý". Těmito výroky se zablokují. Ve skutečnosti si řekli, že už budou také vypočítavými, protože už nechtějí doplácet na svoji víru či čistotu, pravdu, upřímnost.

Potlačí v sobě čistotu a začnou se přizpůsobovat pokrytectví, lžím, podvodům. Toto se děje v různé míře, ale v každém případě se takový člověk začíná pomalu a jistě vyvarovat naivitě - čistotě. Přestane být bezelstným, pravdomluvným, slušným, upřímným a přizpůsobí se "realitě".

Ve skutečnosti se takový člověk, který se zařekl, že už nebude naivním, začne dopouštět věcí, kterých by se nikdy nedopustil, kdyby zůstal "naivním", čistým, pravdomluvným, slušným atd. A kdyby zůstalo naivních lidí více, svět by se opravdu měnil k lepšímu.

Svět je právě proto takový, jaký je - plný podvodů a lží, protože se lidé začali bát naivity. Protože naivitu vůbec nepochopili. Považují naivitu za hloupost, slabost, nezodpovědnost.

Každý člověk, který ve svém životě prohlásil, že už nebude v určité oblasti naivním, tak se v tom okamžiku začal v té oblasti dopouštět nehezkých a nesprávných věcí.

Takovéto rozhodnutí učinil člověk v domnění, že tím, že přestane být naivní, zabrání tomu, aby ztrácel. Tímto rozhodnutím však nezískal vůbec nic, co by ho opravdu obohatilo, nebo co by zabraňovalo ztrátě. Takovýto člověk tímto rozhodnutím nezískal, pouze ztratil.

Ztratil pocit čistého svědomí, ztratil důvody, proč by si mohl vážit sám sebe. Lidé si neuvědomují, co si rozhodnutím "už nebudu naivní" spouští. Je to stejná síla, jako by si člověk řekl "už nebudu milý, vstřícný, ochotný, slušný, věrný, poctivý, pravdomluvný, upřímný..." "

Více viz další část článku.

Tags: 

Sdílejte!