Hormon blaženosti 1

Obrázek uživatele DMDU

http://Avenna.cz uvádí: "

Hormon blaženosti 1.

V roce 1992 na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě český analytický chemik prof. RNDr. L. O. Hanuš, DrSc. a americký molekulární farmakolog Dr. W. A. Devane izolovali z mozku látku zvanou anandamid.

Když se podíváme blíže na to, co to ten anandamid vlastně je, tak zjistíme, že je to, lidově řečeno, hormon blaženosti, který má podle vědců značný vliv na naše zdraví.

Co je to "hormon blaženosti"?

Anandamid je tzv. endogenní kannabinoid, což, zjednodušeně řečeno, je látka, kterou si vyrábí naše tělo a která je podobná látce obsažené v konopí (odtud název kannabinoid).

Vědci zjistili, že anandamid, nebo-li "hormon blaženosti", je v těle uvolňován především tehdy, když je člověk šťastný. Podle toho byl ostatně tento hormon i pojmenován jako annadamid - v sanskrtu slovo ánanda znamená blaženost.

Účinky "hormonu blaženosti"

Od objevení tzv. hormonu blaženosti, vědecké výzkumy zjistily, že tento hormon:

  • potlačuje bolest

  • podílí se na koordinaci pohybů

  • zlepšuje krátkodobou paměť

  • ovlivňuje emoce a náladu člověka

  • urychluje uzdravování se z některých se nemocí

    V současné době se pozornost vědců upírá především na vliv tohoto hormonu na duševní nemoc nazvanou schizofrenie (tzv. rozdvojení osobnosti). Vědci totiž zjistili, že čím závaznější formou schizofrenie člověk trpí, tím má nižší hladinu "hormonu blaženosti" v těle.

    Určitě však lékaři varují před tím, aby lidé postižení schizofrenií léčili tuto chorobu konopnými měkkými drogami, které obsahují látku podobnou "hormonu blaženosti". Zjistili totiž, že kannabionid obsažený v konopí, naopak navozuje zhoršení stavu a že pozitivní vliv na schizofrenii má pouze přirozeně vytvořený kannabionid.

Další informace o "hormonu blaženosti" například můžete najít v článku:

Popud k tvorbě "hormonu blaženosti"

"Hormon blaženosti" se může v těle uvolňovat na základě dvojího popudu:

  1. na základě uměle vyvolaného popudu medikamenty či drogami
  2. na základě přirozeného popudu naší psychiky.

1. Uměle vyvolané uvolňování "hormonu blaženosti"

Poslední vědecké výzkumy odhalily, že různé tišící léky na bolest (tzv. analgetika), které běžně lidé užívají, když je začne něco bolet, dávají nepřímo impuls k tomu, aby si naše tělo začalo vytvářet větší množství "hormonu blaženosti" v našem těle. A právě tento hormon svými účinky člověku přináší úlevu od bolesti.

Je však důležité si uvědomit, že po vyprchání účinků analgetik se opět hladina "hormonu blaženosti" v těle snižuje a pokud příčina bolesti není odstraněna, tak se bolest většinou opět znovu vrací.

Funguje to stejně jako když někteří lidé bojují proti únavě kávou. Vypijí kávu, která je na určitou dobu "povzbudí". Když však účinky kofeinu z kávy vyprchají, člověk se cítí znovu unaven, a to ještě více než předtím. A tak si dá další kávu a tak to jde dokola.
Káva je tedy jakýmsi dočasným "řešením" únavy. Pokud se ji chce ale člověk trvale zbavit, nestačí k tomu ona káva.

K trvalému odstranění únavy se člověk dostane pouze vlastní zásluhou, a to prací na sobě. Třeba tím, že nebude mít žádné dluhy, ani finanční ani psychické - nebude dlužit omluvu, nebude se vyhýbat nepříjemným řešením, nebude přehlížet jakékoli resty ostatních vůči němu a začne je přiměřeně řešit apod. Prací na sobě, nebo třeba už jenom vědomím, že nikomu nic nedlužím nebo že nikdo nic nedluží mě, se člověk dostane do příjemného psychického rozpoložení, které tu únavu přirozenou cestou odbourá.

Příklad

Panu Františkovi se již dva roky nelíbí v práci. Zaměstnavatel ho totiž přeřadil na pro něj podřadnou práci, kterou nikdo jiný z kolegů nechtěl dělat. Pan František chtěl kdysi svému zaměstnavateli vyjít vstříc a tak souhlasil, že dočasně, než najdou někoho jiného, tuto práci bude dělat. Jenomže jeho zaměstnavatel se nikoho jiného na tu práci ani nesnaží hledat a tak pan František už dva roky dělá to, co ho nebaví.

Pan František od té doby, co ho přeložili na onu zmiňovanou práci, začal hodně pít kávu. Ta práce ho totiž po čase začala ubíjet a on se v práci začal cítit hodně unavený. Tuto únavu překonával pomocí kávy a počet jeho káv vypitých v práci se zvyšuje - kdysi pil jednu denně a dneska jich v práci někdy vypije i pět. A co je podle pana Františka to nejhorší, tak mu ta káva pomáhá na čím dál kratší dobu, takže si ji musí dělat silnější než dříve.

A teď je tedy na panu Františkovi, zda se bude v práci uměle stimulovat i nadále a bude zvyšovat denní dávky jeho "životabudiče", anebo zda svoji únavu vyřeší přirozenou, tedy správnou, cestu. Zda půjde za zaměstnavatelem a bude trvat na splnění jeho restu vůči němu - slibu, že je to jenom nakrátko, anebo zda si najde zaměstnání u spolehlivého zaměstnavatele, kde ho práce bude bavit.

Na tomto příkladu pana Františka určitě jednoznačně vidíte, že umělá stimulace nikam pořádně nevede. A stejně to funguje u uměle vyvolaného potlačování bolesti či jiných projevů nemocí - třeba pomocí "hormonu blaženosti".

Více viz pokračování článku.

Tags: 

Sdílejte!