Čistá čest

Dokonalá DMDU dělá pouze prokazatelně čistě čestné činnosti, sladěně se svědomím, se správností - více viz "Slovo SPRÁVNOST".

Úmysl

Všechny věci, které v životě děláme, děláme s nějakým úmyslem. A právě úmysl dává každému našemu činu konečnou příchuť - buď mu dodá sladkou anebo hořkou příchuť. Proto je důležité si uvědomit, že i když uděláme něco, co se navenek tváří jako cosi hezkého, ale uděláme to s nesprávným úmyslem, tak celková chuť tohoto našeho skutku bude nahořklá, takže ostatní si ho ani nemohou pořádně vychutnat.

    Úmysl rozdělujeme do tří kategorií:
  • zlý úmysl - cílem člověka je nějak škodit
  • dobrý úmysl
  • čistý úmysl


Rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem

Zlý úmysl tady rozebírat nebudeme, protože většina lidí hravě rozezná, že chce udělat něco špatného a každý si to tedy musí srovnat se svým svědomím. V čem ale lidé tápou, je rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem.

Abychom vám mohly lépe přiblížit rozdíl mezi dobrým a čistým úmyslem, použijeme k tomu ukázkovou situaci, která se děje velmi často:

Manžel odejde do práce a manželka se rozhodne, že bude uklízet. Při úklidu ji napadne, že udělá manželovi radost a že než se vrátí z práce domů, že mu uklidí pracovnu. Vždyť manžel už tolikrát říkal, že by si už potřeboval tu pracovnu uklidit, že tam má velký nepořádek, ale že na to nemá čas. A tak manželka s vidinou rozjařené tváře manžela po tom, co přijde domů a uvidí, že pracovna je uklizená, se pouští do úklidu pracovny.

Na stole najde různé ústřižky papírů, některé jsou i docela pomuchlané a tak usoudí, že jsou již k ničemu a vyhodí je. Přitom vůbec netuší, že pro manžela jsou to moc důležité poznámky. A protože je pečlivá, tak po úklidu pak ještě vynese i koš, takže manželovi poznámky nenávratně skončí v popelnici pod následně vyhozenými odpadky sousedů. Na stole má také manžel různé hromádky lejster, které jsou podle manželky nedbale rozházené všude možně po stole. A tak manželka je úhledně srovná do jedné kupičky a přitom vůbec netuší, že ta nedbalost měla neviditelný řád, podle kterého měl manžel ty dokumenty roztříděné.
Manželka tedy takto pečlivě uklidí manželovi postupně celou pracovnu, aniž by tušila, že tím manželovi zcela zbytečně přidělá hromadu problémů.


Je podvečer a nadešel čas návratu manžela domů, na který se manželka tolik těšila. Jenomže jakmile manžel zjistil, že má vzorně uklizenou pracovnu, obrátil se na manželku s úplně jinou reakcí, než ona čekala. Místo poděkování a radosti je manžel naštvaný a hubuje jí: "Probůh, proč jsi mi tu pracovnu uklízela, vždyť jsem se tě o to neprosil?! To, abych ty papíry znovu celé roztřídil, to nad tím strávím celou noc! A probůh, kde jsou moje poznámky - no to jsem nahranej, vždyť já si na všechny nevzpomínám! Co teď budu dělat?!"


Manželčina pomoc tedy skončila tím, že manžel je na ni naštvaný a ona je křivděná a v duchu si říká: "Za dobrotu na žebrotu..." V čem se tedy stala chyba, že manželčinu pomoc manžel ve finále cítil spíše jako jeho zkázu nežli pomoc?

Manželka, když dospěla k rozhodnutí, že uklidí manželovu pracovnu, vynechala jeden zásadní krok - měla manželovi zavolat, zda vůbec chce tu pracovnu od ní uklidit. Kdyby toto učinila, manžel by byl určitě rád, že na něj takto myslí a že mu chce pomoci, ale vysvětlil by jí, že tam má důležité poznámky a roztříděné dokumenty a že si to udělá raději sám, že ona se v tom jeho systému nevyzná. Určitě by jí však poděkoval a už samotný její úmysl mu pomoci by ho zahřál na duši.Možná, že by to skončilo i tím, že by se spolu domluvili, že tu jeho pracovnu uklidí spolu, že mu manželka při tom pomůže a celé by to skončilo hezky a ne fiaskem, jako když manželka se rozhodla uklízet na vlastní pěst.

Rozdíl v dobrém a čistém úmyslu tedy tkví v tom, že v dobrém úmyslu je promítnuto především přání, zatímco v čistém úmyslu je zahrnut i ohled na druhé. Jinými slovy dobrý úmysl postrádá ohled na druhého:
   ? zda o to vůbec stojí
   ? zda si to nechce udělat sám
   ? zda chce vůbec něco měnit, vylepšovat, předělávat
   ? apod.

Při dobrém úmyslu pak lidé často:
   # pomáhají tam, kde o to druzí z různých důvodů nestojí
   # slibují něco, co pak nemohou splnit, protože to sami neumí a nestačí na to
   # něco nepříjemného zatají, protože chtějí toho druhého od toho uchránit - přitom kdyby tomu druhému dali na výběr, tak on by to chtěl znát
   # kupují něco, co si ten dotyčný nepřál
   # apod.

Pokud tedy chcete někomu pomoci či pro něj udělat něco jiného, tak vždy mějte na paměti, abyste na něj brali ohled. V té chvíli, abyste neupřednostnili svoje přání před ohledem, si můžete třeba vybavit:
   # kdy někdo pomohl bez vašeho vědomí vám a přitom vy jste si to chtěli udělat sami a přímo jste se na to těšili
   # kdy vám někdo koupil něco, co se vám nelíbí a kdy by vám dotyčný udělal mnohem větší radost, kdyby vám ty peníze raději dal a vy byste si koupili to, co jste chtěli
   # kdy vám dotyčný v dobré víře zatajil něco nepříjemného, ale co pro vás bylo moc důležité a co byste chtěli znát
   # apod.

Vybavte si ty nepříjemné pocity, které jste z takové pomoci měli a vězte, že i ty samé pocity bude mít i ten druhý, pokud mu budete pomáhat s dobrým úmyslem. Pak se ale nesmíte divit, že ten dotyčný nebude z vaší pomoci juchat...